Člověk pánem tvorstva a zkázou života!!!

Homosexualita

26. června 2007 v 20:04 |  SEXUÁLNÍ DEVIACE A ODCHYLKY
Homosexualita, někdy nazývaná též homosexuální orientace, homosexuální preference, homosexuální zaměření, homosexuální založení, je v lékařském (psychiatrickém) a sexuologickém významu převažující nebo výhradní eroitcká citlivost vůči osobám (jedincům) téhož pohlaví. Od konce 19. století, kdy tento pojem (nikoliv jím označovaná skutečnost) vznikl, zhruba do třetí čtvrtiny 20. století byla rozhodujícími lékařskými autoritami považovaná za nemoc nebo poruchu, v současné době ji nejvýznamnější zdravotnické a psychologické instituce považují za vrozenou odlišnost, která není poruchou zdraví.
Homosexuální založení se obvykle projevuje celoživotně v citové, vztahové i genitální rovině. Za příznivých okolností bývá spojeno se schopností vytvářet plnohodnotný citový vztah s osobou nebo osobami téhož pohlaví srovnatelný s citovými vztahy heterosexuálně zaměřených osob různého pohlaví. Za nepříznivých okolností může vést k neurotizaci, asociálnímu způsobu života nebo sebevraždě homosexuálně zaměřené osoby a různým formám společenského odmítání, stigmatizace nebo i k vážnému ohrožení jejího života ze strany společenského okolí.
Slovem homosexualita bývají někdy označovány i
  • tzv. homosexuální chování, míněn například pohlavní styk mezi osobami stejného pohlaví, často bez ohledu na souvislost s homosexualitou v prvním významu,
  • homosexuální identita - označení nebo sebeoznačení nějakého člověka za odlišného kvůli jeho homosexualitě v prvním nebo druhém významu slova,
  • život ve stejnopohlavním párovém vztahu.
Projevy a typy homosexuality
Homosexualita se zpravidla projevuje citovou náklonností, intenzivnějším prožíváním nebo potřebou citově významných vztahů k osobám stejného pohlaví, schopností se do nich zamilovat, obvykle též specificky vyšší genitální reaktivitou nebo touhou po fyzické blízkosti nebo orgastických aktivitách ve vztahu k nim.
Z obvyklé definice homosexuality vyplývá, že homosexuální reaktivita, je-li nedominantní vlastností vedle silnější heterosexuální reaktivity, pod pojem homosexuality nespadá. V jiných teoriích bývá jako homosexualita označena i nedominantní vlastnost, která je například v Kinseyově pojetí v různé míře zastoupena u všech jedinců v populaci, nebo chování a vztahy jen v určitém období života.
Homosexuální chování
Slovo homosexualita je často (a to i ze strany lékařů nebo gay aktivistů) používáno i v jiném významu, pro tzv. homosexuální chování - například je-li řeč o "zrušení trestnosti homosexuality". Jako homosexuální chování se obvykle označuje orgasmická aktivita mezi příslušníky stejného pohlaví, a to zpravidla bez ohledu na to, zda je projevem homosexuality jako založení. Někdy jsou za homosexuální chování pokládány i jiné projevy náklonnosti, které jsou v příslušném kulturním prostředí a kontextu považovány za příznak homosexuální identity, například vzájemné soužití, něžnost, fyzická nebo duševní intimita, intenzivní přátelství nebo obdobný vztah apod.

Homosexuální identita

Vyobrazení homosexuálního styku (Hadrián a Antinous) Vyobrazení homosexuálního styku
Pojem homosexualita bývá vnímán též jako homosexuální identita, tedy v souvislosti s tím, že dotčená osoba se k tomuto pojmu buď sama přihlásí, nebo je jím ocejchována jakožto odlišná od většiny či od normy a jsou jí tím přiřazeny prezentační stereotypy které jsou na pojem navázány. V tomto smyslu homosexualita není vrozená, ale historicky a kulturně podmíněná. Za jiných okolností jsou tytéž psychické dispozice interpretovány v jiných pojmech a kontextech, v důsledku čehož se projevují jiným chováním a jinými společenskými interakcemi. Podobné posuny lze pozorovat také u lidí, kteří se "stanou" homosexuály (objeví svou homosexualitu) v pozdějším věku nebo kteří se považují za napravené nebo vyléčené z homosexuality.
Homosexuální identita nemusí vždy znamenat ztotožnění se s gay hnutím a jeho prezentačními stereotypy; uvědomění si vlastní homosexuality může být slučitelné i například s egodystonním postojem a vědomým odmítáním homosexuálních vztahů a citů nebo s jejich vědomým uplatňováním v rámci různých jiných typů společenských vztahů (přátelství, mužské spolky atd.), případně s přijetím většinového životního stylu a životem v manželství a rodině.
Původ a užívání označení pro homosexualitu
Slovo homosexuální je hybrid řeckého zájména homos (tentýž) a latinského podstatného jména sexus (pohlaví), doslova by znamenalo stejnopohlavní. První známé užití tohoto slova pochází z textu publikovaného anonymně v roce 1869, jehož autorem byl v Rakousku narozený Maďar Karl Maria Kerthbeny.Vlivem nejednoznačnosti pojmu sexualita slovo homosexuální vyvolává představu genitálních a orgasmických aktivit, proto se ho někteří zdráhají užít v některých významech, mimoto je někdy pociťováno jako příliš lékařské a odlidšťující.
Proto se v angličtině vžilo slovo gay,jehož původní význam je veselý, bezstarostný, jásavý a které zprvu pro sebe homosexuálové užívali sami. Nový význam se v angličtině obecně ujal a slovo bylo jako neutrální označení homosexuála přejato i do jiných jazyků včetně češtiny.
Slovo gay obvykle označuje jen homosexuální muže, slovo homosexuál/homosexuální sice může zahrnovat obojí pohlaví, častěji se však rovněž užívá jen pro muže. Pro označení žen homosexuální orientace se běžně užívá slovo lesbička (od 90. let se šíří i forma lesba, dříve vnímaná jako slangová či hanlivá) a lesbický. Toto označení souvisí se starověkou řeckou básnířkou Sapfó, která žila v 6. stol. př. Kr. na ostrově Lesbos; v některých jejích básních se objevuje opěvování ženského těla a přátelství mezi ženami. Sapfó byla učitelkou vychovávající především šlechtické dívky, zda byla sama homosexuálního zaměření, není jisté (ukončila život z nešťastné lásky k muži). Pro označení mužské homosexuality se užíval i termín uranismus.
S odsuzováním homosexuality v heterosexuální populaci souvisí i různá hanlivá označení pro homosexuály. Poměrně nejméně hanlivé je v češtině přídavné jméno teplý a od něj odvozené podstatné jméno teplouš. Slovo teplý je v tomto významu překladem německého schwull, což je varianta přídavného jména schwüll znamenající horký, teplý, parný. Původ této metafory je spojen s přeneseným významem slova schwull jako tísnivý, obtížný, trapný, v dnešní němčině je však užíváno jako neutrální, a to běžněji než slovo gay.
Dalším slovem, více hanlivým, je v češtině podstatné jméno buzerant. Slovo je zkomoleninou etnického jména Bulhar - původ má v označení středověké křesťanské sekty bogomilů, která se rozšířila hodně v Bulharsku a odtud se její příznivci šířili dále do Evropy; bogomilové a jejich odnože byli téměř všude pronásledováni a jako nežádoucí menšině se jim připisovaly všechny možné neřesti a hříchy, mezi něž patřila i homosexualita (stejného původu je i v angličtině pro označení homosexuála zastaralé slovo bugger).
Souběžně se užívá i mnoho slangových výrazů, zpravidla urážlivých, jako homokláda, řiťopich, hulibrk, kuřbuřt a nesčetně dalších.
V předmoderních dobách, zejména ve středověku a raném novověku, se pro označení homosexuálně se projevujících osob užívalo též slova sodomita, pro pohlavní styk mezi muži sodomie. Tento termín však často označoval i jiné zakázané pohlavní aktivity, například¨soulož se zvířetem nebo nedovolené formy heterosexuálního pohlavního styku
Původ lidské homosexuality
Na původ (podstatu) homosexuality existuje několik rozdílných pohledů.
Před rozvojem moderní sexuologie byly v křesťanské kultuře sexuální aktivity mezi muži posuzovány jako dobrovolné rozhodnutí pro hříšné chování nebo jako následek předchozího zhýralého sexuálního života.
Ale i později se někteří psychoanalyticky orientovaní psychologové snažili homosexualitu vysvětlit vlivy rodičů, výchovy a jiných činitelů na člověka v raném období života, například v neúplných rodinách nedostatečnou identifikací s rodičem stejného pohlaví. Této teorii se však příčí jak skutečnost, že mezi lidmi vyrostlými v takto problematických podmínkách není více homosexuálně orientovaných, tak skutečnost, že mnoho homosexuálních mužů a žen vyrostlo v úplných a harmonických rodinách a že mnozí byli vychováni ve stejných podmínkách jako jejich heterosexuální sourozenci.
Na počátku 20. století se objevila hormonální teorie, podle níž je budoucí sexuální orientace jedince dána působením různě vysoké hladiny pohlavních hormonů na zárodek, podobně jako hormony určují pohlaví vznikajícího jedince. Teorie se dělí podle toho, kterým hormonům účinek připisují a zda za příčinu hormonálního stavu považují genetickou dispozici plodu, nebo některé vnější faktory, například hormonální a psychický stav matky. Německý endokrinolog Gunter Domer, ve výzkumech ze 70. let 20. století zjistil, že po podání samčích hormonů kryse v určitém období březosti se část narozených samiček chovala homosexuálně, po podání samičích hormonů ve stejném období se homosexuálně chovala část narozených samečků. Dörnerovi, který se domníval, že objevil příčiny vzniku lidské homosexuality, se namítalo, že nelze mechanicky přenášet zjištění o zvířatech na lidi a také to, že jeho výzkumy nevypovídají nic o prožívání sexuality a že nevylučují genetický vliv na hormonální pochody. Vliv hormonů také stojí v pozadí rozšířené teorie (hypotéza mateřské imunosenzitivity, autorem Ray Blanchard) podle níž s každým dalším dítětem mužského pohlaví vzrůstá pravděpodobnost porození homosexuálního potomka a statisticky nejpravděpodobnější je, že homosexuální bude nejmladší z bratrů.
S rozvojem genetiky po objevu DNA se vynořila i genetická teorie homosexuality. Této teorii nasvědčuje výzkum (1993) amerického molekulárního genetika Deana Hamera, který na chromozomu X homosexuálních mužů popsal část jím označenou jako q28, která podle něj s homosexualitou silně souvisí. Mutace genů této oblasti u žen vede k dřívějšímu rozvinutí menstruace a prodloužení reprodukční doby života. To by dávalo ženám s takovou mutací biologickou výhodu a vysvětlovalo, proč se homosexualita u lidí stále udržuje. Tato teorie však nevysvětluje vznik ženské homosexuality. Některým jiným vědcům se nepodařilo stejnou souvislost mezi zmíněnou částí chromozomu X a homosexualitou nalézt. Na nějakou míru genetických vlivů na vznik homosexuality ukazuje výzkum amerického psychologa Michaela Baileyho a psychiatra Richarda Pillarda, kteří ve svém výzkumném vzorku zjistili, že pokud jedno z jednovaječných dvojčat bylo homosexuální, s pravděpodobností 52 % bylo druhé rovněž homosexuální, a že bratři matek homosexuálních mužů byli třikrát častěji homosexuální než bratři jejich otců.
Jednoznačně se původ (podstatu) homosexuality zatím nepodařilo určit. Za nejpravděpodobnější se považuje nezávislá nebo zřetězená kombinace genetických příčin a hormonálních vlivů v období těhotenství či krátce po narození. Rozhodující část vědců se nicméně shoduje, že homosexuální orientace je člověku dána ve velmi raném období jeho života a je pak stálá a nezměnitelná.
Vedle biologických teorií homosexuality lze postavit též sociologické teorie, které se zabývají vznikem a vývojem homosexuální identity. Za vznik či původ homosexuality lze považovat kulturní proces, v jehož rámci homosexuální dispozice byly vyčleněny z mnoha škál a kombinací lidských vlastností a z integrity společnosti a ohraničeny tak, aby bylo možno rozdělit společnost na menšinu a většinu.
Fyziologické znaky korelující s homosexualitou
V roce 1921 se berlínský lékař Arthur Weil v rámci teorie, že psychické vlastnosti se odrážejí na vnějším vzhledu, pokusil najít tělesné charakterisktiky homosexuálů. Objevil, že u homosexuálních mužů jsou boky v poměru k ramenům širší. Tyto závěry byly dalšími výzkumy potvrzeny, jinými naopak vyvráceny. V roce 1961 zkoumal stejnou otázku český sexuolog Kurt Freund na skupině homosexuálních a heterosexuálních mužů a nezjistil mezi nimi podstatné rozdíly s výjimkou většího penisu u homosexuálů. Tento překvapivý závěr potvrdil ještě výzkum amerických sexuologů Anthony F. Bogaerta a S. Hershbergera v roce 1999 (ti skutečnost vysvětlili prenatálními hormonálními vlivy). Americký neuropsycholog James Lindsay v roce 1987 zjistil, že u homosexuálních mužů se častěji vyskytuje levorukost. Americký neurolog Simon LeVay prováděl průzkum, který neodhalil tělesné rozdíly mezi heterosexuály a homosexuály. Americký biolog Terrance Williams v roce 2000 zjistil, že homosexuální muži mají delší prostředník oproti ukazováčku než heterosexuální muži. Koncem 80. let 20. století se začalo i se zkoumáním mozku homosexuálů, výsledky těchto výzkumů jsou však napadány, protože k výzkumům sloužily mozky osob zemřelých na AIDS a tato choroba v pozdních stádiích zasahuje mozkovou tkáň.
Podobné fyziologické výzkumy u žen se dosud neprováděly.

Rozšíření v lidské populaci

Určit zastoupení homosexuality v lidské společnosti je velmi složitý úkol, podle některých názorů vědecky nesmyslný. Problémem bývá již metodologické podložení výzkumu. Výzkumy obvykle mohou podchytit výskyt určitých druhů dílčích fyziologických reakcí, chování nebo sebepojetí, které bývají považovány za příznačné pro homosexualitu. Samotná podstata homosexuality běžné kvantitativní vědě dostupná není.
Je třeba nejprve pro potřeby šetření vymezit homosexualitu (přičemž zpravidla bývá omezena srovnatelnost s výzkumy vycházejícími z jiné definice), je třeba také vzít v potaz nejednoznačný vztah mezi orientací a chováním (přičemž výzkumy mohou zachycovat jen vybrané chování); protože se výzkumy provádějí dotazováním náhodného vzorku populace, roli hraje i ožehavost tématu pro dotázané a v neposlední řadě také jejich sebeuvědomění v oblasti sexuální orientace. Velkou roli také hraje, jak je homosexualita v dané společnosti příjímána. Ze všech těchto příčin plyne, že výsledky průzkumů jsou nejednoznačné, kolísají ve velkém rozmezí od 1 % do 10 % i dále. Vyšší čísla obvykle preferují skupiny a média blízké gay ideologii, nižší čísla skupiny a média blízké protihomosexuální ideologii. Nejčastěji bývají uváděna 4 %, ikonizovaný údaj z Kinseyových zprávVzhledem ke kulturním rozdílům se obvykle přesnější výzkumy zaměřují na Evropu a Severní Ameriku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Filip Filip | E-mail | 13. prosince 2007 v 11:04 | Reagovat

Ahoj všichni chlapci jako jsem já mám zájem o bližší zblížení s mužem 25-30let me telefoní číslo je 603193208

2 Filip Maciboba Filip Maciboba | E-mail | 13. prosince 2007 v 11:05 | Reagovat

sem gay !!! kdo mě chce at mi pošle mail na marhevka@seznam.cz  , miluju kluky !!!

3 FILA FILA | E-mail | 13. prosince 2007 v 11:05 | Reagovat

MAM ho 25 zavolej sem |GAY 603193208

4 Homokiller Homokiller | 30. srpna 2008 v 13:11 | Reagovat

Ty zasraná buzno !!!!:D:D:D:D

5 KyKyNQa KyKyNQa | 19. září 2008 v 21:07 | Reagovat

Brrrrrrrrrrrr :-!

6 crazzzyme crazzzyme | 13. března 2009 v 14:39 | Reagovat

To ze jste buzny neznamena, ze nam, normalnim gayum, musite jeste snizovat reputaci podobne trapnymi prispevky....zamyslete se nad sebou a jestli trvate na takovem vyjadrovani a prezentovani homosexualu, jdete na server iboys. Tam je to presne pro takove idividua.

   K clanku mam jedinou hlavni vyhradu...nepovazuji se za devianta a nechapu proc je to zarazeno do sexualnich deviaci. Jinak clanek sam o sobe se mi libi, i kdyz to neni nic noveho, ale co noveho se da o jiz tak proflaklem tematu napsat, ze?:))

7 Marek Marek | 19. dubna 2009 v 11:35 | Reagovat

[6]: crazzzyme.. Deviace znamená odchylka od jakési normy, od normálu. Možná si to zaměňuješ s pojmem delikvence. V dnešní době je ještě pořád homosexualita považována za deviaci, protože to není "normální" - tzn. že homoxesuální není "většina" lidí, protože normální je to, co dělá většina. Tzn. že každý jsme svým způsobem devianti, protože každý z nás dělá něco, čím se odlišuje od normálu. A zrovna u Tebe je to homosexualita. Takže nedávej slovu "deviace" záporný význam a hned se budeš cítit deviantem a vadit Ti to nebude ;o)

8 smbrltn smbrltn | E-mail | Web | 8. května 2009 v 19:51 | Reagovat

bc5oYI  <a href="http://sfquawikbfyn.com/">sfquawikbfyn</a>, [url=http://csbjluvlrxoj.com/]csbjluvlrxoj[/url], [link=http://riejemealpyo.com/]riejemealpyo[/link], http://dtclwgxznikp.com/

9 Cooper Cooper | 15. května 2009 v 16:09 | Reagovat

Všichni, co jsou teplý, jsou mega narušený psychoaptický čurací !

10 punxis punxis | 26. května 2009 v 14:01 | Reagovat

čůraci vyjebanííí  kokutci teplíí nechápu a neuznávám

11 punxis punxis | 26. května 2009 v 14:02 | Reagovat

dyt muzou mrdat žensko do prdele

12 Písničkář Písničkář | 3. července 2009 v 8:33 | Reagovat

,,...Teplej sysel, teplá vydra, mečoun je gay taky..."  ,,Já sem gay, sem gay, sem tepléj!Buď taky gay..."

13 valhans valhans | E-mail | 1. února 2010 v 12:59 | Reagovat

sem teplej nacek a mam ho strasne malyho ale jestli chcete tak mi ho muzete nekdo vocucat ale mam chlupatou prdku

14 Pavel Pavel | E-mail | Web | 28. července 2010 v 22:47 | Reagovat

Jsem gay. Jsem teplouš. Jsem homo.

15 Jirka Jirka | 27. května 2016 v 1:39 | Reagovat

Buzeranti,buzerantky, buzerancata nelžete na skálu co je chlupatá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama