Člověk pánem tvorstva a zkázou života!!!

Zdrcující fotografie plodu po interupci (jen pro silné povahy)

19. dubna 2007 v 17:01 |  SVOBODA VOLBY
7. týden
7.týden
7. týden
7.týden
8. týden
8.týden
8. týden
8.týden
8. týden
8.týden
8. týden
8.týden
8. týden
8.týden
8. týden
8.týden
8. týden
8.týden
8. týden
8.týden
10. týden
10.týden
10. týden
10.týden
10. týden
10.týden
11. týden
11.týden
11. týden
11.týden
11. týden
11.týden
24. týden - usmrcení legální z genetických důvodů
24.týden - legální potrat z genetických důvodů
24. týden - usmrcení legální z genetických důvodů
24.týden - legální potrat z genetických důvodů
24. týden - usmrcení legální z genetických důvodů
Ještě pořád jsi pro to, aby interupce zůstala legální???
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Willynka Willynka | E-mail | Web | 19. dubna 2007 v 17:03 | Reagovat

ano

2 Sasha Sasha | E-mail | Web | 22. června 2007 v 22:21 | Reagovat

Ano jsem, někdo zkrátka nemá na výběr.Ty obrázky jsou strašný a abych já nikdy nemusela nic takovýho udělat tak si dám pozor.Uznejte, je lepší interupce nebo příšerný život,který byste museli žít.Protože rodiče by vám nemohli zařídit lepší život.Někdy by i matka zemřela, kdyby porodila.A otec neznámý.Zůstali byste tady sami.Nebo by mohlo mít to dítě někakou poruchu.Jsou miliardy důvodů proč je interupce lepším řešením.

3 Bart Simson Bart Simson | E-mail | 17. srpna 2007 v 22:18 | Reagovat

Nikdo nema pravo royhodovat o zivote druheho cloveka. Ja bych treba nechtel, aby moji rodice za me rozhodovali jestli budu zit nebo ne. I jeste jeden priklad: Rodice maji dite, 2 roky... najednou nejsou penize, mamka chce se dal vzdelavat... dalsich tisic duvodu o kterych pise SASHA, proc to dite nezabit??? Reknete je to vrazda. Rodice nemaji pravo. Je to strasny. Neni rozdil v usmrceni ditete v lune matky a 2 rocneho ditete... neni rozdil... Preji krasnou noc. A zitra asi podekuji svym rodicum ze nerozhodli za mne.

4 Lost ShouLL Lost ShouLL | E-mail | 13. září 2007 v 0:29 | Reagovat

I po shlédnutí těchto drsných snímků svůj názor něměním. Moji rodiče nebyli v manželství spokojeni - velice často se hádali. Mohu říci, že mé vzpomínky na dětství se točí jen okolo hádek, do kterých jsem byl velice často zatahován. Při hádkách na mě byl vyvíjen nátlak abych se přiklonil k jednomu z nich. Tím jsem si to zavařil u druhého. Bylo to nesmírně stresující. Postupem času jsem se uzavíral víc a víc do sebe. Přestal jsem komunikovat i s kamarády(za nějaký čas jsem je ztratil) a se spolužáky. Někteří se mi i smáli(k šikaně nikdy nedošlo)

     Poté se přidal můj otec - začal mi nadávat - jednak proto, že jsem měl radši matku, jednak proto, že jsem uzavřený a nemám žádné kamarády.

Z neustálých narážek a posměšků jsem měl tak zničené seběvědomí, že jsem se ani nedokázal ozvat a uzavíral jsem se ještě víc.

Finanční situace nedovolovala matce odejít a také o mnohých útocích otce ani nevěděla.Musela trpět mnohdy i fyzické výpady.Východisko nebylo.Plynulo to řadu let, bylo to nepředstavitelné(pokusy o sebevraždu, nervové zhroucení).Dodnes se mi to vše vrací a věřte, že bych nikomu nepřál narodit se do takových podmínek.Poznamenalo mě to na celý život.

    Pocházím ze střední vrstvy, mnozí lidé nás pokládali za spokojenou

rodinu.Z toho usuzuji, že hlavně v nižších společenských vrstvách bude podobných a určitě mnohem horších případů mnohem více.

   Byl jsem chtěné dítě, pokud někdo dítě vyloženě nechce, tak co by ho mohlo čekat?

  Moje osobní zkušenost : Než se špatně narodit, tak radši vůbec

5 Willynka Willynka | E-mail | Web | 14. listopadu 2007 v 22:17 | Reagovat

to je to samy jako s eutanazii...kdyz vime ze clovek trpi nebo trpet bude proc ho privadet do nestesti? je zabit a zabit mladezi

6 Samanta Samanta | 1. prosince 2007 v 11:23 | Reagovat

Tyhle fotky jsou sice opravdu psycho, ale pokud rodiče dítě opravdu nechcou a to ať už proto, že se o něj nemohou nebo nechcou postarat není přece jen lepší potrat? Neustále přibývá týraných dětí, tyto děti si ponesou následky na celý život a to nezmińuji ani potraty z genetických důvodů. Jestli se má dítě narodit fyzicky nebo mentálně postižené jaký život ho vlastně čeká? Záleží to samozdřejmě i na míře postižení. Obecně ho však čeká výsměch vrstevníků a doživotní závislost na rodičích. Pokud to rodiče nezvládnou pak třeba i život v ústavu. My, kteří máme to štěstí a narodili jsme se bez handicapu a do docela normální rodiny ve které jsme nezažili týraní apod. si to možná ani úplně nedokážeme představit, můj názor tedy je, že v některých případech je potrat spíše vysvobozením než zločinem.

7 eiky eiky | 16. ledna 2008 v 19:32 | Reagovat

by mě zajímalo kdes ty fotky nabrala.......

8 varira varira | 2. března 2008 v 10:53 | Reagovat

ano, odkud mas ty foto?mam dojem ze je to fotomontaz...zvlast ten11.tyden...

9 lupina lupina | 11. března 2008 v 17:00 | Reagovat

jsou ty obrázky strašné, ale ty fotky jsou zkreslující a manipulující, - v desmém týdnu je plod velký zhruba centimetr a půl, proto nebarere tři prsty ruky jako na fotkách. Jsou to záběry statšího plodu, typuji tak sedátý až dvanáctý týden. A ty fotky údajně z 8-10  týdne, promiňte, ale to je blamáž jako hrom - několikaměsíční dítě, naprosto vyvynuté, včetně vlasů!!!

10 mufík mufík | 1. dubna 2008 v 16:20 | Reagovat

docela drzost vydávat dítě 22 a 24 týdne za 10 týdení 'produkt potratu, jako to dělají poslední fotografie... kdo má zájem o pravdivé informace, at se koukne http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/foto.phtml?gid=6542&cid=600875

11 baja baja | 8. února 2010 v 16:26 | Reagovat

Ale lepší je tenhle potrat než to aby pak to dítě třeba žilo v o třesných podmínkách nebo dokonce bylo třbe týráno, uznejte sami, že je lepší tohle než aby se to dítě pak trápilo..jako prostě někteří lidé jako díky třeba ve 14 nebo 15 letech nebo někdy dokonce i míň které byly znásilněny a jsou potom těhotné se o to dítě opravdu nedokáží postarat a při porodu třeba i můžou zemřít ony i dítě a je lepší aby žil aspoň jeden člocěk než aby oba zemřeli...a to samé třeba některé nemocné ženy třeba na srdce taky je tu todle riziko...takže si myslím, že potrat je opravdu dobrá věc v některých případech...

12 Hedvika Hedvika | 13. února 2010 v 22:24 | Reagovat

Pořád pro tohle je nanic leda ke zdeptání holek co neměly na výběr...

13 georginka georginka | E-mail | 12. května 2010 v 14:53 | Reagovat

[4]:víš souhlasím s tebou a ty děti co tu píšou to nepochopí,až budou starší tak možná,vidí jen co chtějí vidět.Mám dvě děti a povím to stručně,v dnešní době při cenách a nárocích doby,se nedivím že mají holky strach dítě si nechat.Pokud nemají podporu doma alespon v rodičích,protože je třeba být na TO SEXOVÁNÍ DVA,tak odpovědnost by měli nést oba.Ani jeden takřka neví do čeho jdou,není to o krásném roztomilém miminku a kočárku,oblečkách hraní si na mámu tátu.Jsou to starosti a nepřetržitá péče kdy ty jdeš stranou,a vše se točí dokola a hlavně bohužel o penězích..plenky,mléko,oblečení,kde máš jídlo,nájem+služby pokud máš tedy kde bydlet,kde vzít na kočárek+postýlku,oblečení atd když chodíš do školy nebo sotva vylezeš porodíš a tady máš..starej se.Sobě nekoupím ale děcku ano..a to jsou hádky a realita.Měli vše dřív mami kup zaplat..a když bydlíš u rodičů tak si přiznejte kdo denně vaříte,uklízíte,perete,žehlíte,přemýšlíte zda jste vše zaplatili a jestli ne tak kde na to vzít..když jste sám,s dětmi kterým se snažíte dát co jde,ale s rozumem,z práce utahaní a jedete doma.Kdo z vás co tu píšete máte pojem co je realita života a rodičovství.Neurážím Vás,ale zamyslete se a vžijte se do role vašich rodičů,asi by jste se divili..Nestěžuji si jsem spoky mamka,2syny,žiji ve střední vrstvě a žila jsem podobně jako TY ale vím a věděla jsem co nechci dělat jako máma a nechci říkat a dělat svým dětem-Tak se snažím žít po svém vědomí i svědomí a vyvarovat se chyb a slov co bolí.Taky jsem někdy ujela a udělala blbost,ale postavila se čelem a řešila čelila důsledkům.Poučila jsem se a co vy..

14 standa standa | 23. října 2010 v 14:13 | Reagovat

Z pohledu Lost ShouLL by na tom hůř než on mohly být už snad jen děti v Africe. Narozeni s AIDS, bez rodičů, od dětství na ulici, živý se zbytky. Jsou ale lidi, kteří za nimi do Afriky jezdí jako dobrovolníci a pomocí peněz z dobročinných sbírek jim poskytují jídlo a vzdělání. Ti dobrovolníci zjistili, že africké děti dokáží to, co my nedokážeme - Radovat se z maličkostí. Váží si jídla, váží si toho, že se jim někdo věnuje, váží si života! Oni dokážou žít více než my.

Kolik je dobrého kolem nás, a koli dobrého můžeme udělat? Spoustu! Ale neumíme si vážit toho co máme a jsme líní. Nic není v životě lehké a zadarmo, ale nikdy není pro nikoho pozdě začít znovu žít. Dejte dětem šanci.

A co se eutanázie týče... Jedna žena byla vhodným kandidátem na eutanázii - zdá se, její život už neměl smysl. Ale její manžel se o ní každý den staral, nepřestal ji mít rád a zahrnovat láskou - její život měl pro něj smysl.

15 Darkie Darkie | 27. října 2010 v 14:23 | Reagovat

Ano... Pokud dívka nemá na výběr, bid z finančních důvodů. Je lepší interupce, než aby s dítětem žila každý den jinde, po ubytovnách... Další případ je znásilnění dívky.... Stále jsem proto, aby interupce byla legální..

16 Libor Libor | 1. února 2011 v 23:41 | Reagovat

Ze všeho nejdůležitější je mít dostatek lásky. Lásky, která se umí obětovat pro druhé. Není to lehké, zvláště, když člověk nemá oporu a vzor v okolí. Finanční situace není rozhodující. Kdo druhého (své dítě) miluje, daruje mu všechno - dovolenou, chvíle odpočinku, značkové oblečení... To vše si dokáže odříct. Pokud však miluje sám sebe víc než druhé, neodřekne si nic a pro své pohodlí udělá všechno.

Stejně jako finanční situace, ani zdravotní hledisko není rozumným argumentem pro potrat:

Mí rodiče vychovali 7 dětí, já jsem třetí v pořadí. Maminka pracovala na rentgenovém pracovišti a primář ji přesvědčoval o tom, aby šli rodiče na potrat, jelikož jsem byl prý ozářený a pravděpodobnost vývojové vady je obrovská. Oba rodiče dlouho nevěděli, zda si mě nechat nebo ne. Podpořeni upřímnou laskavou radou jednoho kněze se rozhodli, že si mě ponechají a obětují mi všechno, i když budu nemocný. Tatínek věděl, co to znamená, protože jeho bratr je mentálně postižený epileptik, neschopný se o sebe sám starat - již přes 55 let se o něj stará jeho maminka. Toto rozhodnutí se pro mě darovat nakonec nezůstalo bez požehnání. Místo, abych byl nemocný, narodil jsem se a jsem do svých 27 let zcela zdravý. Navíc jsem první kluk, z čehož měli rodiče jistě taky velkou radost...

Neodsuzuji ty, kteří se pod tlakem okolí rozhodnou předčasně ukončit život svého dítěte. Jen bych chtěl všem moc popřát, aby měli více odvahy a lásky. Kde bude opravdová láska, nebude ani soužení.

A nakonec, kdo cítí, že by dítě přijmout nedokázal a raději by ho zahubil, neměl by se zamyslet nad tím, jak se vyhnout početí?

17 Libor Libor | 1. února 2011 v 23:59 | Reagovat

Ještě bych rád dodal doporučení, jak se nejlépe početí vyvarovat:

http://www.spolcs.cz/view.php?cisloclanku=2008100004

Není to jednoduché, to vím z vlastních zkušeností. Chodil jsem se svou manželkou 5 let, než jsme se vzali. Ale stojí to za to.

A pro ty, kteří argumentují, že už mají více dětí a další nechtějí ("nemohou") živit, doporučuji následující způsob řešení:

http://www.lpp.cz/?a=20&id=1
http://www.cenap.cz/ppr.php
(symptotermální metoda antikoncepce, nebo také metoda přirozeného plánování rodičovství).

Mohu vřele doporučit. Je to jediná antikoncepční metoda, kterou s manželkou používáme již dva a půl let, co jsme svoji. Při jejím správném dodržování jsme se přes dva roky úspěšně vyhýbali početí. A nyní, díky úmyslnému porušení metody a ponechání prostoru pro případné početí opět úspěšně čekáme příchod nového člověka na svět... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama